Obecné informace o očkování
Co je to očkování
Očkování znamená proces, kdy do lidského (ale i zvířecího) těla je zaveden mikroorganismus (mikrob, bacil, virus), který byl předtím umrtven teplem nebo chemickou látkou, oslaben nebo jiným způsobem upraven, aby nevyvolal vlastní onemocnění, ale pouze tvorbu tzv. ochranných protilátek. Tyto ochranné protilátky přetrvávají u očkovaných dle typu vakcíny řádově týdny až mnoho let.
Druhy očkování
- Pravidelné očkování: tomuto očkování se podrobují všechny fyzické osoby určitých věkových skupin nebo skupiny osob vymezených s vyšším rizikem infekce z důvodů jiných než pracovních, u kterých nebyla zjištěna kontraindikace. Hradí ho stát a je nutné se podrobit kromě očkování i ev. dalších vyšetření s tím souvisejícím. Je povinné - v ČR to je očkování proti: tuberkuloze (jen rizikové skupiny), dále záškrtu, černému kašli, tetanu, invazivním onemocněním způsobeným Haemofilem b, přenosné dětské obrně, hepatitidě b (Infanrix Hexa, Hexacima), pak proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím (Priorix). Ohrožení přesně definovaní jedinci mají povinné očkování proti pneumokokům a meningokokům a proti chřipce – děti v ústavní péči se závažným jiným onemocněním. Druhá skupina pravidelného očkování je nepovinná, a také hrazená státem: očkování proti papilomavirům u dětí mezi 13. a 14. rokem (Cervarix, Gardasil, Gardasil 9), proti pneumokokovým nákazám u kojenců do 6 měsíců věku a u rizikových dětí do 5 let věku (Prevenar 13 s doplatkem, Synflorix plně hrazen státem).
- Zvláštní očkování: je očkování osob, které jsou při svém povolání vystaveny zvýšenému riziku nákazy. Je hrazeno státem, např. hepatitida b (např. studenti zdravotnických škol či škol připravujících na činnost v ústavech sociální péče).
- Mimořádné očkování: vyhlašuje MZD jako mimořádné opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku - např. chřipka, hepatitida A.
- Očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými výkony: tetanus, vzteklina.
- Očkování na žádost fyzické osoby: chřipka, klíšťová meningoencefalitida, meningoková invazivní onemocnění, hepatitida A, HPV, plané neštovice, rotavirové infekce, břišní tyfus, cholera, Japonská encefalitida, vzteklina, žlutá zimnice, pásový opar, lidské papilomaviry.
Jak očkování zabraňuje infekčním nemocím
Všechny formy imunizace fungují podobně: když se do těla dostane očkovací látka (injekcí nebo polknutím), tělo očkovaného začne po poměrně krátké době vytvářet protilátky, reaguje tak, jako kdyby byl jedinec vystaven této nemoci, aniž by ovšem nemoc vypukla. Jestliže se člověk dostane do kontaktu s touto nemocí v budoucnosti, organismus je chráněn (je imunní vůči této nemoci), nemoc se tedy neobjeví. Očkování představuje tzv. aktivní imunizaci - organismus si ochranné protilátky vytváří sám. V některých případech je možno ale podat jedinci, většinou ve formě injekce, protilátky vytvořené cizím organizmem, který danou infekci prodělal a vytvořil ve svém těle protilátky- to se pak nazývá pasivní imunizace (podává se např. zvířecí sérum, většinou nějakým způsobem upravené, čištěné). Upravené součásti séra se pak nazývají imunoglobuliny (např. sérum protitetanové, proti hadímu uštknutí, imunoglobulin proti žloutence typu B).
I když jedinec dostane všechny předepsané dávky očkovací látky, nechrání imunizace úplně každého. Očkovací látky proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám, tetanu, dětské obrně a Hib chrání více než 95% dětí, které dokončily očkovací proces. Tři dávky očkování proti černému kašli chrání kolem 90% dětí, které byly očkovány, a zmírňuje závažnost onemocnění u dalších 15% dětí, pokud dostanou černý kašel. V prvních týdnech života po porodu je novorozenec chráněn proti většině infekcí protilátkami, které získal v průběhu těhotenství od matky. Když odezní jejich účinek, je dítě vystaveno riziku vážných infekcí, proto se první imunizace provádí dřív, než pomine účinek těchto přes placentu přenesených mateřských protilátek.
Proč je nutné přeočkování?
V prvních letech života se doporučuje očkování proto, aby byly děti chráněny proti nejzávažnějším infekcím dětského věku, které v útlém věku mohou být spojeny se závažnými komplikacemi. Imunitní systém malého dítěte nepracuje ovšem stejně efektivně jako u starších dětí a dospělých, protože je ještě nevyzrálý. Proto je třeba většinou podat více dávek očkovací látky.
Proč je v České republice pro děti očkování povinné? Aneb proč nechat svoje dítě očkovat?
Existují dva důvody, proč je očkování proti několika nejčastějším chorobám v České republice povinné ze zákona:
- 1) Očkování je nejbezpečnější a nejefektivnější cesta k získání odolnosti proti nemocím. Očkované dítě je mnohem méně náchylné k infekci, pokud se s ní setká. Výhody ochrany proti nemoci mnohonásobně vyváží velmi malá rizika spojená s imunizací.
- 2) Jestliže je dostatečný počet jedinců dané skupiny obyvatel očkován, řada infekcí se nemůže dále přenášet z jednoho člověka na druhého a nemoc postupně vymizí. Hovoříme pak o tom, že nemoc je celosvětově eradikována - vymýcena. Tímto způsobem zmizely ze světa pravé neštovice, proti kterým se již dlouhá léta tedy neočkuje. Poměrně blízko je už další cíl - eradikace dětské obrny, pokud bude této dosaženo, odpadne i očkování, i tak je už výskyt dětské obrny ve vyspělých zemích nesmírně vzácný.
Za jak dlouho po očkování lze očekávat ochranný vliv?
Obecně platí, že imunitní odpověď nastupuje za několik týdnů. To znamená, že odolnost vůči dané chorobě nenastává okamžitě po podání vakcíny. Většinu očkovacích látek je třeba podat několikrát, aby se vytvořila dlouhodobá ochrana. Dítě, které dostalo jenom jednu nebo dvě dávky očkovací látky, např. proti záškrtu-tetanu-černému kašli, je proti těmto nemocím chráněné jen částečně a může tedy onemocnět, pokud přijde do styku s těmito nemocemi. I tak ale má onemocnění většinou mírnější průběh.
Jak dlouho vydrží ochranný vliv očkování?
Ochranný efekt očkování většinou netrvá celý život. Některé vakcíny, jako např. očkování proti tetanu, mohou být účinné více než 15 let, ale pak by měla být podána další dávka. Některá očkování chrání ale kratší dobu, např. proti černému kašli ochraňují přibližně 5 let po podání celé očkovací dávky.
Nežádoucí účinky očkování
Lehké místní reakce vznikají 8-48 hod. po očkování a ustoupí do 2 dnů. Celkové reakce jsou různé (bolest hlavy, nechutenství, zvracení, průjem, teplota do 39 stC), nástup do 48 hodin. Po očkování proti spalničkám je běžná vyrážka se zduřením mízních uzlin, objevuje se 5-12. den po očkování.
Léčba nežádoucích účinků místních: chlazení končetiny, zvýšená poloha končetiny, znehybnění, antipyretika při bolesti či horečce. Při závažných nežádoucích komplikacích kontaktovat lékaře, při horečce vždy nejdříve podat antipyretika!!! Před dalším očkování vždy hlásit nežádoucí reakce, které dítě prodělalo.
Kontraindikace očkování
Nejčastější kontraindikace očkování: závažná alergická reakce po předchozí dávce vakcíny, přecitlivělost na vakcínu či některou její složku, vakcinace v průběhu středně těžkého nebo závažného akutního onemocnění a 14 dní po něm, poruchy imunity. Kontraindikací není mírné nebo střední lokální reakce (bolestivost, zarudnutí, otok), teplota po předchozí dávce, mírné akutní onemocnění s teplotou do 37,5 stC, předčasný porod.
Obecná doporučení při očkování
Po očkování pro možnou případnou reakci na očkování vyčkejte v čekárně 30 minut. V den očkování dopřejte vašemu dítěti klidový režim – bez výletů, návštěv, cestování, plavání a tělesné výchovy. Po očkování na 48 hodin vynechejte rehabilitační cvičení. Mezi nejčastější reakce na očkování patří mrzutost, zvýšené teploty, horečky, zarudnutí a otok v okolí vpichu. Příznaky reakce na očkování většinou ustoupí do 48 hodin. Zarudnutí v místě očkování je možné ledovat. Při horečce nad 38°C podejte léky na snížení horečky (Paralen, Panadol, Nurofen, Ibalgin). Při křečích, horečkách nad 40°C nereagujících na léky proti horečkám, neztišitelném pláči kontaktujte neprodleně pediatra, LSPP, v kritickém stavu RZP.
Reakci na očkování hlaste před následujícím očkováním!